Bouřko, to máš těžký.
Já jsem s manželem začala chodit,když jsem byla jen o málo starší,než moje dcera.Když jsem s ním začala chodit,tak jsem asi neřešila,jak dlouho spolu budeme a jestli je to vážná známost. Prostě nám spolu bylo dobře. Manžel měl k dispozici babiččinu garsonku takže v tomto bodě jsme měli velkou výhodu. Bydleli jsme spolu a nemuseli jsme řešit,kdy a jak si užít sexu. Moje děti tuto výhodu nemají,tak holt hledají útočiště ve svých pokojích. tím samozřejmě vzniká to,že se musíme v určitém smyslu omezit všichni a neplatí,tak úplně můj dům můj hrad. Papírově je barák nás rodičů,ale domov je to nás všech takže já jako rodič můžu trvat na tom,že sem nikdo cizí nebude chodit,ale to by asi nebylo úplně šťastné řešení pro nikoho. Takže já to asi uzavřu s tím,že chodit občas přespat tu budou,ale bydlet ne.