Argument, že byt je můj, bych v životě nikdy vůči dítěti nevyslovila. To snad jedině že by vedlo nějaký život morálně neslučitelný s tím naším (nějaké spolčení s kriminálními živly a tak ...).
Navíc hodně lidí pěstuje takové to přespávání dětí u kamarádů, tak úplně nerozumím, jak to funguje - to se jim pak ve vyšším věku zakáže? Naše děti takhle u kámošů nespaly, tak nevím.

Ale úplně hlavní je asi to, že pokud už si dítě přivede partnera, tak je to vážnějšího vztah, a tím se ten partner považuje za člena rodiny
A náhodou je to superní zkouška, jestli zvládne existovat s náma se všema, tak je dobrej

Má to jediné mínus, oni mi přirostou k srdci a po rozchodu mi chybí