U nás frajeři nepřespávali, to nepřipadalo v úvahu. Můj nynější muž u nás spal, když mě přijel navštívit, ale to už jsme byli dávno na VŠ, hluboko po dvacítce, a bylo to na jednu noc.
Ségra si vodila mládence domů už na střední, ale když byli naši doma, celkem nebyli rádi (památná věta mého otce: "Chodíte spolu, ne? No tak choďte, choďte!"). A mně to taky celkem vadilo, protože jsme tehdy ještě měly malej společnej pokojík. Oni mě sice nevyhazovali, ale dost po sobě lezli, což mi nebylo dvakrát příjemný.
Naproti tomu bratranec se slečnou (ze stejného města, čili žádná logistická nutnost) normálně doma pobýval, v panelákovém bytě, dokonce dostal od rodičů širší postel, aby se netísnili. Pamatuju si, jak mě to tenkrát upřímně šokovalo