"Pravidla jsou pomůcky, ne cíl. Spisovná čeština by se měla řídit stylisticky vybranejma textama, aktuálním autorským čtivem na úrovni, beletrií, esejistikou, kvalitní žurnalistikou, to by mělo určovat pravidla používání jazyka jako vzor, ne Ústav pro jazyk český. Proto by taky děcka ve škole měly hlavně psát, ne dělat větný rozbory, měly by se neustále snažit se písemně vyjadřovat, na přijímačky by taky měly psát eseje, ne se babrat s druhama přívlastků, s tím ať se babrá ten ústav."
Filipe,
naprosto přesně vystižená podstata problému.