Já je hrozně nemám ráda - od mala to byl čas, kdy nás táta péroval abychom dělali věci, které normálně neděláme, protože jsou přece Vánoce, přišlo mi to vždycky falešné a pokrytecké.
Takový to že jdeme do kostela, i když normálně o věřících mluvil jako o bláznivých panbíčkářích kteří se bojí reality a proto vše omlouvají Bohem, normálně jsme doma nesměli jíst ryby protože kosti jsou nebezpečné a na Vánoce nás nutil do kapra, který má kostí víc než jiné ryby a navíc není moc dobrý, protože jsou Vánoce. Celý rok si neuklidil ponožky od postele ale na Vánoce nás drbal za nesrovanou peřinu, protože jsou Vánoce a musí všechno být stoprocentní... normálně jsme nesměli k televizi že kazí oči, na vánoce povinně celý svátky...pořád nás s bráchou pošťuchoval abychom se prali a nesnášeli (např. ztopil čokoládu a řekl že to udělal brácha) a na vánoce jsme se měli chovat k sobě hezky, hrát spolu hry a zpívat u piana...
je fakt, že táta je posedlý tím, abychom vypadali a chovali se jako standardní rodina a je na to strašnej pedant. Znechutilo mi to totálně jakýkoliv čas doma, natož čas, kdy dělám věci, co normálně nesmíme/nechceme dělat jenom proto, že je nějakej blbej svátek, v jehož původ ani nevěříme.
Mám ráda jídlo a dárky, protože mě prostě baví je vymýšlet, ale jinak vůbec. A už mě to asi nepřejde.
Letos jsem zašla na židovskou obec na oslavy chanuky a dávalo mi to mnohem větší smysl než celé vánoční šílenství.