Pam-pelo,

teď jsem možná trochu vztahovačná a Ty to ani tak nemyslíš, ale kdyby za současnýho stavu věcí (když já mám pocit, že bychom oba naslouchali a i se aktivně vyptáváme, ale z puberťáka prostě nic nevypáčíme, akorát se pak naštve a nafoukne a dává nám najevo, že s NÁMA se teda o ničem bavit nebude) došlo k tomu, že se svěří někomu jinýmu, komu věří, a ten člověk by si začal fandit, že on je borec a my jsme mizerní rodiče (protože nám se vlastní dítě nesvěřilo a jemu jo), tak by mě to teda dost mrzelo.

Ne to, že se svěřil někomu jinýmu než nám, to je naopak pozitivní, že vůbec někomu, ale to, že to ten člověk bere takto.

(Sorry, asi jsi v tom opravdu nevinně, ale pro mě je to teď trochu citlivý téma, protože fakt mám pocit, že o moc víc už dělat nemůžem)