K nám chodila holka z ne moc dobrých rodinných poměrů. Byla z prvního manželství. Nový otec ji šikanoval, byl na ni hnusný, poštvával proti ní bráchu (vlastního syna), rodiče taky neměli zrovna harmonický vztah. My teda taky nejsme zrovna hrdličky, občas se slušně poštěkáme. Tahle holka k nám začala chodit, hned když jsme se přestěhovali, normálně se vetřela. Bylo jí 9 let. Pomáhala jsem jí s učením, povídala si s ní o všem možném, byla u nás denně několik hodin. Nedávno mi děkovala, že měla možnost poznat, že některé rodiny můžou normálně fungovat a můžou se mít všichni rádi. Doma poznala jen zášť. Teď je jí 22 a pořád je to moje skorodcera
Takže ne vždy to raní, když vidí štěstí jiných přes svůj kříž. Někdo vidí tu naději.