TaJ, jo, je to o lidech, jako všechno, asi jsme měli více štěstí a přizpůsobivější děti. Ve sportu se toho bez autoritativního přístupu moc neudělá, já když vidím na turnajích (kolektivní sport), jak se některé děti chovají... někde si tu energii vybít musí, ale často nevědí, co se sebou. Aikido syn opustil po roce, mě nejvíc vadila jednotvárnost každé lekce, ale třeba to někde dělají líp a třeba někomu právě sedí, že každý trénink začíná i končí stejnou aktivitou.

Osvědčilo se mi na letní tábory domluvit se s rodiči některého z kamarádů, aby jeli kluci spolu, pak ani nevadí, že je tam moc dětí. Ve dvou se to lépe táhne . Anebo dát na tábor s nějakým kolektivem, který dítě zná z kroužku a vyhovuje mu.

Přeji hodně štěstí, ať najdeš, co hledáš.