Je to smutny. Smutny je jakekoli "osklibnuti" se nad jakymkoli darkem . i kdyz je to osmy sprchac stejnemu obdarovanemu.

Proste prijmu s "nehranym nadsenim" patou kilovou bonbonieru, i kdyz se mi odpoledne pred tim na prochazce vysvetluje, jak musim 30 kg dolu do unora. Darce si holt zoufalstvim nevedel rady. Peclive ulozene po predeslem obdivovani mam vsecky obrazky, co mi vlastni deti i vnuci kdy nadsene darovali k cemukoli. Ulozene mam vyrobny od skolky, vysivany kapesnicky vyrezane vyrobky, hlinene stojanky a podobne. (Jednou se to dedicum vsecko vrati, az toi budou po my smrti probirat…)

Jediny, s cim bych jaksi vybehla, je mi darovat naky zivy zvire, abych se necitila "osamela", ale o tom jsou vsichni kazdorocne informovany, ze by si to zvire vezli sebou domu.