No, já mám zkušenosti takové, že muži dárečky moc nedávají. Vlastně můj muž je jediný chlap v mým životě, který dárkuje... On teda teď už taky mi nekupuje dárečky mimo termíny, ale termínů má hodně - Valentýna, svátek matek, MDŽ, narozky, svátek, vánoce, i na Mikuláše dostanu svoji nadílku. Ale on na ty pozornosti v době našeho "chození" hodně byl, chystal mi i svačiny do práce,když jsem jela od něj a tak.

Ale fakt byl jedinej.

Jeden můj jen "milenec" mě běžně bral na večeře - obědy - samozřejmě automaticky platil, ale hmotné dárečky, to ne, akorát na Vánoce.

Můj první - ten byl spíš na ty akce a starání, takže ten se mnou jezdil třeba k mým prarodičům a sekal tam trávu, štípal dříví a tak.

No a ten druhej, to už si moc nepamatuju, ale třeba jsem od něj dostala kotě - věděl, že ho chci, prostě mi ho jednou přivezl...

Já sama jsem spíš na ty nepříležitostný věci - prostě když jsem na nějaké akci a mají tam dobré víno, tak vezmu krabici domů, nebo objednávám něco na e-shopu pro malýho a něco mě praští do oka, tak to koupím i mužovi... Naopak s dárky "příležitostnými" (čili narozeniny, vánoce a tak) problém mám, cítím to víc jako povinnost než jako radost. Čili mě osobně by potěšila ta "kytička sněženek" jen tak, ale chápu, že zdaleka ne každý chlap to tak má a nehroutila bych se proto, že je nedostávám. (koneckonců můj muž mi nikdy žádnou kytku nekoupil, ani po porodu, ani k narozkám, prostě nic - přesto je to štědrý chlap a dárků jiného typu jsem dostala hromadu).