U nás docela pomohlo to, že dítě chodilo na návštěvy ke kamarádům a jeho kamarádi k nám. Vzájemně tak poznávali své rodiče, stěžovali si, jaký jsou ty jejich děsný a zjistili, že děsný jsou vlastně všichni rodiče a ti vlastní tudíž nejsou nejhorší a je potřeba to s nima nějak vydržet.

Taky se u nás doma probíralo, že jedna kamarádka uvažovala o odchodu z domova. Tak jsem to se svým dítětem probírala, jak by to vypadalo v reálu. Jak by to řešila policie, sociálka a čeho by se tím vlastně dosáhlo. Resp. nedosáhlo. Myslím, že tyhle názory pak tlumočila (jako svoje vlastní) a nebezpečí bylo zažehnáno.