Yuki, já vím (hodně jsem toho v tu dobu načetla), ale když v tom žiješ, tak to je fakt nápor na nervy..A to ani nemluvím o příšerném bordelu a chaosu, který vytvářela všude kolem sebe, demonstrování lásky k taťkovi a zároveň poukazování na to, že jsem stará rašple sto let za opicema ( měla jsem ji v 19 letech), atd. atd. Ale jak píše Sedmi, nejdůležitější úkol pro rodiče je ty vztahy do budoucna moc nepokazit nějakým nesmyslným a přehnaným usměrňováním, udržet ty nervy na uzdě, i když to je kolikrát skoro nemožné( stalo se to i s našima, ty vztahy už pak tak lehce nejde spravit)..U dcery zpětně viděno jsem možná mohla i víc zatnout zuby, jenže se i na mě toho sešlo docela dost v tu dobu, ale naštěstí vztahy mezi námi to fatálně nepoznamenalo..