Zajímala by mě hranice mezi "zlatokopectvím" a přirozenou touhou po partnerovi, který zajistí pohodlné hnízdo a materiální zajištění své samičky a mláďat. Proč někoho tak strašně irituje, že ve výčtu žádoucích vlastností potenciálního partnera je schopnost vydělat velmi nadpůrměrné peníze. Kolikátá v pořadí důležitosti by tato vlastnost měla případně být, aby žena za vypočítavou zlatokopku označena být nemusela.

Tak já nevím, já jsem nic takovýho ve "výčtu žádoucích vlastností" neměla, a vlastně jsem asi neměla ani žádnej takovej výčet.

Důležitý pro mě bylo především, abych dokázala za všech okolností vydělat JÁ, a to tolik, aby mi to stačilo na slušný uživení (tj. nejsou nutný žádný statisíce), a aby s tím partner neměl problém, kdyby to náhodou bylo víc než má on. Od něho jsem v tomto směru předpokládala jen to, že bude mít stálý zaměstnání a bude soběstačnej.

Asi nejdůležitější pro mě bylo, aby mě bral, počítal se mnou a byl spoluhráč. A aby po mně nechtěl uklízet a vařit (myslím výhradně, spolupodílení považuju za samozřejmý.