Jenže tady je právě otázka, do kolika let dětem ustupovat ve věcech, které jsou obecně brané za BĚŽNÉ.
Že někdo nechce jet v deseti letech na ŠVP nebo soustřední - jasně, že nemusí chtít, ale je jaksi NORMÁLNÍ to zvládnout. Nezvládnout přespání u babičky je v tomto věku mimo normu, bez ohledu na to, jestli z toho dítě vyroste nebo nevyroste.
To je to, co nechápu na Rodině - to odmítání skutečnosti, že existuje něco jako širší, obecně uznávaná norma. Když dítě ve třech letech nechodí, nikdo asi nebude rozporovat, že má nějaký problém. U neschopnosti přespat v deseti letech u babičky nebo dojít sám koupit rohlíky to neplatí?