Monty,

přiznám se, že v takto extrémní podobě jsem se s tím ještě nikdy nesetkala a ani si to neumím představit.

Pokud to má někdo takto (že se vypraví s tím, že přespí a pak si to rozmyslí), tak buď neví, co chce (a pak bych ho asi opakovaně nevozila), nebo má s tím přespáváním nějakej problém a blok, ale zároveň by to chtěl zkusit, a pak bych se mu v tom snažila být nápomocná i za cenu trochy vlastního nepohodlí.

A obávám se, že jako pozorovatel zvenčí máš houby šanci poznat, jestli je to jen rozmar toho dítěte nebo psychickej problém, na jehož odstranění ten rodič pracuje.