Chantrey,
racionálně. Je to jediný funkční způsob řešení. Jak přesně, to záleží na konkrétní situaci.
Vzhledem k tomu, že mám poměrně bohaté zkušenosti s tím, že racionální chování v krizové situaci (na rozdíl od hysterie a paniky) může zachránit lidský život lze dost těžko očekávat, že budu podobné chování podporovat u vlastního dítěte nebo partnera. Sama jsem to totiž poprvé zažila, když mi bylo dvanáct nebo třináct. Kdybych tehdy plakala a hroutila se, protože na to mám jako "malé dítě" nárok, tak by moje babička neumřela v osmdesáti, ale už v šedesáti. A to bylo jen poprvé, byla jsem v podobných situacích několikrát, ať už šlo o cizí zdraví/život nebo o moje vlastní.
To fakt není o tom, že bych někomu zakazovala projevovat emoce nebo neměla pochopení pro to, že je někomu smutno.