náhodou jsem něco podobného jednou předvedla já sama... nějak jsem byla hrozně unavená, po cestě z práce jsem se stavila ještě nakoupit a když jsem nasedla i s nákupem do auta, na vteřinku jsem zavřela oči... asi mikrospánek, každopádně mě vzbudil nějaký bezdomovec, co mi bouchl rukou do okýnka - pekelně jsem se lekla a v té panice volala manželovi, kde je, ať okamžitě vystoupí z autobusu (byl jen o pár zastávek dál), že ho naberu k sobě do auta, že nemůžu být sama... byl teda hodně zmatený, ale počkal na mne - než jsem k němu dojela, dávno jsem se uklidnila a sama nechápala ten vlastní zkrat... každopádně jsem se mu omluvila za zmatky, ale i tak jsem ocenila, že to pro mne udělal... a to jsem jinak poměrně racionální osoba, běžně na krizovky reaguju čistě klidně, případně se hroutím až je po všem...
pravda, pokud bych to asi opakovala častěji, měl by s tím muž nejspíš problém...