Svynko,

já si neumím představit sebe kromě snad role babičky (ve které nevím, jaká budu, a nemůžu vyloučit, že třeba nebudu přehnaně úzkostlivá), že bych vyslýchala kamarádku nebo v podstatě cizího člověka, PROČ dělá se svým dítětem něco, co já ne (jako ve smyslu, že by to dělat neměl, zeptala bych se možná čistě ze zvědavosti, kdyby mu dejme tomu koupala nožičky v dubové kůře, tak jestli je to nějaké léčení nebo k čemu to slouží).

Když to řeklnu úplně na plnou pusu, tak rodiče jsou na své děti a na své výchovné metody zpravidla velmi citliví, takže jakoukoli kritiku je lepší si nechat pro sebe (pokud to neobtěžuje přímo mě a samozřejmě pokud to nehraničí s týráním, což zdaleka není tenhle případ).

Vzhledem k tomu, že řada z nás si ještě pamatuje, že do školy chodili sami už od první třídy a spousta z nás už v deseti letech uměla zacházet třeba se sekerkou, tak se vcelku divím, že se nad tím někdo pozastavuje (evidentně ty děti jsou SCHOPNÉ to zvládnout)