Kudlo, "to chápu a troufám si říct, že takto to snad má většina normálních sebevědomejch lidí. Je to pro mě v modu, kdy se po dni, kterej oba strávili v práci, manžel svalí na pohovku a požaduje, aby mu manželka přinesla pivo (který si může docela dobře přinýst sám) a uvařila večeři (kterou si taky může vzít sám), a když mu nevyhoví, tak prudí. V takový situaci bych nevyhovění posuzovala stejně jako Ty.

Ale:
- je tam nátlak ze strany toho požadujícího
- není jedinej důvod, proč by si to požadující nemohl udělat sám."

No víceméně ano. Ale ten závěr vidím lehce jinak. "Nátlak" ve smyslu prosby (ne prudění) klidně být může, zrovna ten konkrétní den, prostě manžel stojí o podání piva. Blbý je, když je ten nátlak každý den a pivo musí podat vždy žena. Jestli je to přibližně na střídačku, tak na tom nevidím nic divnýho. Nebo to může být také tak, že manželka vždycky podá pivo, protože manžel vždycky potom pro ni oloupe pomeranč.

A podobně je to s tím odvozem. Když pojedu, nestanu se jen proto onucí na písknutí.