...a lze se špatně dopídit, pokud ten nevěrný nebo podváděný vědět nebo říct nechce. Proto se naštěstí většina neprovalí.
Podle mne ideální je, když tak nějak osud trošku zakročí a dá člověku v tomhle trochu za uši...aby se to neopakovalo. Jakoby aby člověk vyzkoušel a neopakoval.
Mám spoustu příběhů některých až k neuvěření nebo spíš do knížek, řekla bych některé až vzácně se vyskytující, ale holt je tu psát nemůžu...

A vím hlavně od mužů, že pokud to nejsou chroničtí zahýbači z podstaty věci (snad už vrozený ), často existují pro ně dost zásadní důvod, proč zahýbají.
Vlastně proto to tu pořád píšu, že se dost často ještě dá.
Někdy (pokud je možné pokračování manželství) je dobré ptát se proč...a pokud to jde, vyřešit to (samozřejmě vzájemně).
Ale většinou se to nepodaří tomu "podváděnému" samotnému bez určitého vedení zvenčí.
Proto jsem psala, že bych vyhledala partnerkou poradnu, ultimátum apod, nic nenapraví, myslím. Možná na chvilku.