Tak trochu mě inspirovala diskuze vedle o navazování vztahu s muži 50+. V několika příspěvcích zaznělo, že muži chtějí hned sex a zakladatelka (nejen ona) chce spíš lepší přátelství.

Tak jsem si tak nějak přemýšlela, jak bych se asi zachovala já a co je "normální". Jsem ve vztahu 16 let, poznali jsme se, když mi bylo ani ne 18 a na první sex došlo až skoro po půl roce. Manžel je o 14 let starší, takže už v té době nebyl žádný vyjukaný zajíček. Přesto ta zdrženlivost z mé strany (i jeho) mi připadala správná a v dané situaci na místě.
Kdybych si dneska měla někoho najít, nevím, jak dlouho "otálet". Aby dětná, dospělá, sexuálně zralá a zkušená ženská dělala x měsíců "drahoty" mi připadá divné a s ohledem na věk a zkušenosti komické. A myslím, že muž u ženy 30+ očekává zralou, sexuálně sebevědomou ženu, která "ví".

Na druhou stranu také rozhodně nefandím trendu "nejdřív se vyspat a pak se uvidí". Morálku nechme stranou, ale připadá mi to i dost nebezpečné a dost se divím těm, kteří nemají zábrany se vyspat s někým, koho vidí podruhé v životě...

Tak nevím... Asi bych měla být ráda, že to řeším jen teoreticky... To jen taková úvaha... Asi nezbývá než se nechat vést nějakým "šestým smyslem"...