Velšice, vidíš, že si tu akorát zamotáš hlavu ještě víc a nakonec dáš kluka na učňák. Nevím, zda je pro život úplně rozhodující, na jakou školu půjde člověk v patnácti letech. Ale chápu, že to řešíš, protože chceš pro svého potomka, aby se měl v životě dobře a byl spokojený. Zásadní vliv na to ale už úplně mít nebudeš. Já chtěla strašně na veterinu, ze zdravotních důvodů šla na gympl, pak mě život zavál do úplně jiného oboru, který mi sedl, aniž jsem to kdy tušila. Dodělala jsem si vzdělání (SŠ + VŠ), jsem max.spokojená a ráda, že ta veterina tenkrát nevyšla. Syn chtěl jít na vojenskou, umluvila jsem ho na průmyslovku, nakonec pracuje úplně v jiném oboru. Kamarádky syn šel na průmyslovku, pak se chvíli trápil na VŠ, no a dělá pokrývače + klempířinu a je spokojený... Všechno vzdělání i povolání má svá pro a proti. Hlavně když se můžeme vzdělávat a následně i vydělávat a vším, čím jsme kdy byli, jsme byli rádi.