Máš pravdu, ale zadání plyne, že zakladatelky syn se připravoval (celkem poctivě) na přijímačky na gympl a až nedávno došel k názoru, že tam vlastně asi nechce (a to nejspíš pod vlivem spolužáků). To, že "chce na průmku" vyplynulo až z následující rodinné porady, kde řešili, kam tedy, když ne na gympl. Tj. žádný hlubší nebo dlouhodobější zájem tu není, spíš to vypadá trochu jako "vrtoch" - což neznamená, že to nakonec může být vrtoch, u kterého už zůstane a všechno bude fajn, ale riziko "změny vrtochu" bych celkem viděla. Mimochodem jsem byla trochu podobný případ - dlouhodobě všichni počítali (škola, rodina i já), že se budu hlásit na gympl. A já se na začátku osmé (tj. poslední) třídy "zbláznila", že chci na střední farmaceutickou školu (těch důvodů bylo víc, některé vážnější, jiné legrační, ale určitě jsem si myslela, že by se mi ta práce líbila). Mamce by se to líbilo (měla ten názor na "nebezpečí gymplu", co tady má spousta lidí), kdybych nemusela daleko na intr, zbytek rodiny a hlavně trenéři mě přemluvili zase "zpět ke gymplu" (který byl v místě) s tím, že farmacii pak můžu studovat na VŠ, na to jsem přistoupila. No a hned v prváku na gymplu jsem zjistila, že jsem "talentovaná" nejspíš na kde co, ale chemie to fakt nebude! A později jsem vyřadila i všechno, kam by se musely dělat přijímačky z biologiie, protože poměr můj zájem o ni x náročnost mi přišel jako velmi nevýhodný. A podobných "změn zaměření" tedy bylo během studia gymplu víc (jeden spolužák chtěl původně na matfyz, nakonec začal psát ve třeťáku básně, a studoval na fildě čínštinu )