S tím sluníčkme to asi taky může být jeden z faktorů, někdo může mít zažívací problémy z přehřátí, ale není to jediný a hlavní důvod, někomu sluníčko nevadí vůbec, kdyby se na něm uvařil, ale jiná mikroflora tamního prostředí je pro něj problém. My do Řecka jezdíme s dítětem vždy během letních prázdnin, žádnou polední siestu ve stínu nedodržujeme, většinou se v tu dobu pachtíme někde po výletech po památkách nebo naopak jsme u vody a nikdy nám nic nebylo. Když byl dítěti rok a byli jsme s ním poprvé v Řecku v srpnu, tak jsem si sice naivně plánovala, jak budeme k vodě chodit jen ráno a k večeru a přes polede dovnitř do stínu, ale dítě bylo tehdy tak akční, že nepřicházelo v úvahu s ním vydržet kdekoliv uvnitř, takže jsme nakonec fungovali stylem od rána do večera u vody, bohužel dítě řádilo a lítalo po pláži i ve vodě, takže nebylo ani pod nějakým slunečníkem a my s ním - tehdy jsme si za celou dovču opravdu ani nesedli na pláži a byli pořád v pohybu a na slunci a nikomu nic nebylo. Jeden den jsme se tehdy vydali na výlet na nějaký blízký hrad, ve snaze mládě umořit, aby aspoň večer odpadnul, šli jsme tam dopoledne a přes poledne, takže v největším vedru, mládě částečně ťapalo, částečně se vezl na golfáči a hlavně jsem si až cestou uvědomila, že jsem ho zapomněla namazat opalovákem. Ač byl v tílku a kraťasech, bylo kolem 40 st, tak se (kupodivu) ani nespálil ani nepřehřál, nikomu taky nic nebylo.
Tehdy v tom Tunisku jsme byli v říjnu a podruhé začátkem června, v tom říjnu už bylo skoro i chladno (místní chodili v kožených bundách, my v tričkách a koukali na nás jak na exoty), hlavně bylo celý týden pod mrakem, takže přehřátí fakt nehrozilo a přesto jsem měla od prvního dne střevní problémy. V červnu pak bylo tak akorát, je-li jsme tam podruhé hlavně kvůli výletu na Saharu, který jsme toužila absolvovat a při prvním pobytu jsme sice taky dost výletovali, ale Saharu už jsme nestihli, zvládli jsme to bez újmy a bylo to super + jsme cestovali tamním vlakem po okolních letoviscích a městech, ale po pár dnech mě střevní problémy taky dostihly a hlavně pak trvaly ještě mnoho a mnoho týdnů doma a nešlo se jich zbavit. Ne že by člověk seděl non-stop na WC, fungovala jsem jak tam (koupali jsme se, cestovali), tak pak i doma, ale prostě mi bylo dost blbě a průjem prostě několikrát denně byl...pravděpodobně jsem si odtamtud přivezla nějakou bakteriální potvoru, tipovala jsem to tehdy na Campylobacter z jejich odporných kuřecích mas nebo nějakou podobnou mrchu, čert ví, co to bylo, nevím, nakonec jsem to po mnoha týdnech nějak vyléčila, u dr. jsem nebyla, nebo to byla jen rozházená střevní mikrofléra a nic jiného.. Otravné to ale bylo dokonale, takže proto jsem na Afriku zanevřela a jezdím tam, kde i kdybych snědla pouliční jídlo z nejpochybějšího stánku nebo z té nejzapadlejší taverny někde v horách, tak vím, ze mi s největší pravděpodobností nic nebude.