Pro některé povahy lidí je postel a peřina spíš "zhoubná", jako kdyby si člověk všechno to, co ho trápí, zakonzervoval...vypozorovala jsem, že hlavně pro lidi, co hodně přemýšlejí, přehrávají si, co jim mozek jede jakoby pořád dokola...protože ten klid a utumlení pod dekou tomu dá ten správný prostor a je na tohle všechno přebírání dost času. Někdy se tam prostě člověk jakoby chytí v těch svých emocích...
Možná bych v tomhle dala trochu na radu zvnějšku někoho, kdo zná tvou povahu...

Pro mě trápení se v posteli taky není úplně to ono, takže já bych do práce chodila a chodila jsem...člověk přece jen přijde trochu na jiné myšlenky, i když na pozadí jede stejně pořád ten pocit ztráty a to, že nic nemá cenu...ale mě by asi ta postel zabila...doslova teda. Já si prostě postel nemůžu dlouhodobě dovolit, pokud chci pokračovat v normálním životě. Takže dočasně ano...ale ne týdny a měsíce.

Zas na druhou stranu - člověk chce prostě přežít a každý to dělá po svém...nic není dobře, ani špatně.