No nám byl přenechán zisk z prodeje jedné zbytné nemovitosti, kterou rodina podědila, čímž se zafinancoval kus koupě jiné nemovitosti a na zbytek jsme dostali úvěr. Starší sourozenec přišel ke svému bytu obdobným způsobem. Dané nemovitosti nebyly pro potřeby rodiny vhodné, tak se použili na získání vhodnějších nemovitostí pro rodinu. Když rodina vlastní nemovitosti, tak je asi logičtější je používat, a ne nechat potomky výchovně obstarávat jiné bydlení. Když nemovitosti z nějakého důvodu nemá, tak to vyřeší třeba nějakým příspěvkem. Jádro pudla je v tom, že holt se počítá celá rodina, a ne jen jeden pár. Nějak mi není jasný, kde se vlastně vzala ta představa, že nový dospělý jedinec nebo mladý pár, si má správně všechno obstarat sám. Nikdy to tak nefungovalo, lidi vždy hromadili majetek, aby zabezpečili příští generace, aby se mohl přikoupit nový kus půdy či dobytek, zaplatit věno, koupit dobrá nevěsta...dneska se to řeší spíš nějakým tím spořením nebo pomocí se zajištěním střechy nad hlavou apod, ale je to prosté návaznost na dlouhou pragmatickou tradici.