Normalizační doba byla dobou neustálých schůzí s tleskáním režimu, myslím si, že velká část zůčastněných toto shromáždění brala jako další debilní formalitu a nedohlédla toho, že se to bude řešit 30 let po pádu jako morální selhání.

Jako rebelující mládež jsme vždycky řešili, kdo podepsal Chartu, že někdo podepsal takzvanou Antichartu nám bylo jedno, nebylo to téma, žili jsme v té době a věděli jsme, jak to chodí.