Sedmi, třeba neztratí. Až se jednou bude muset chtě nechtě osamostatnit, tak se třeba pochlapí

Syn začal během septimy pracovat pro jednu společnost (ze zájmu hlavně), nejdřív jen pár hodin týdně, pak víc... Na oktávu si zařídil individuál (se zdůvodněním vrcholový sport, což tou dobou ještě dělal, ale už pomalu končil), prakticky do školy už nechodil, jen občas napsat testy. Před vánoci oktávy v 19 letech přišel s tím, že by se rád odstěhoval a žil po svém, za své, že již nechce mít "statut studenta", chce odpovídat sám za sebe. To si ještě myslel, že odmaturuje. Práce ho ale pohltila, uchvátil ho dospělý život - pocit kompetence v zaměstnání a vůbec - přesně jak chtěl. V březnu nahlásil, že se školou končí. K maturitě se nepřihlásil. Na argumenty, že se mu "ten papír" může hodit odpovídal, že důležité jsou jeho schopnosti, nikoli zda na ně má papír. Zatím mu to vychází

Dle mého dnes "děti" maturují prostě pozdě. V 19 (20) je člověk už hodně dospělý na to, aby češtinářce před tabulí přeříkával obsah díla... já jsem maturovala ještě před dosažením 18, a bylo to akorát, sedět ve škamnách o dva roky později si také neumím představit, takže ho celkem chápu