Eudo, vím, co myslíš. Jsou situace, kdy teda už jen HLEDÍM, a dítě VÍ. Jenže prostě předškoláka za dveře nevyhodím. Za prosklené dveře jsem odesílala sourozence, kteří měli xkrát denně takový afekty, že nebylo možný vůbec slyšet, mluvit a dělat. Ostatní děti stály paralyzovaný a držely si uši, takže jsem vysvětlovala, že pokud potřebují takhle křičet a vztekat se, že ale teda v umyvárně. Bylo to jako sonická vlna a ještě dlouhá, a ještě třeba 5x za dopoledne x dvě děti. To se nedalo.