Ty oběti dávali do kostela u Karlova náměstí.

Při tom náletu zahynul i malíř Otakar Štáfl z Havlíčkova Brodu i s celou rodinou, byla zničena i jeho velká knihovna.

Bombardování Prahy byla tragédie. K tomu bych se zmínila i o bombardování Drážďan, to bylo daleko větší inferno. Protože tam do malého prostoru shodili hodně bomb, došlo tam k jevu, který se nazývá ohnivá bouře. Dole je zničující oheň s velmi vysokou teplotou (až 1.600 stupňů, což je víc, než když se taví sklo, hořel tam i asfalt). Oheň k hoření potřebuje kyslík, takže ho nasává z okolí, vzniká velmi silný vítr, který do toho epicentra doslova vcucne všechno ze svého okolí. Tam ti lidé, co se stačili ukrýt do protiletadlových krytů, absolutně neměli šanci přežít, ti se v krytech zaživa usmažili. Taky počet obětí zůstal neznámý. Prvotní odhady hovořily o cca 250.000 mrtvých. Protože ti, co ve městě ztůstali naživu, neměli šanci oběti nějak rozumně pohřbít, navršili je na náměstí na hromadu, spálili plamenomety a popel nasypali do Labe. Oheň z hořících Drážďan byl podle dobových záznamů pozorován i v Praze, byl vidět až ze vzdálenosti cca 360 km (pro ilustraci: České Budějovice jsou vzdušnou čarou cca 250 km od Drážďan). Řekla bych, že ten oheň museli američtí letci vidět i přes mraky.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bombardov%C3%A1n%C3%AD_Dr%C3%A1%C5%BE%C4%8Fan
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ohniv%C3%A1_bou%C5%99e
Umělecké sbírky, kterými se dnes Drážďany chlubí, toto přežily jen proto, že za války nebyly v Drážďanech, ale v pevnosti Königstein, kousek od Hřenska.