Obecně rovněž považuji očkování za užitečné, ALE mnohem větší hodnotou je pro mě svoboda vůle a svoboda rozhodování.

Čili - jsem tvrdě proti povinnému očkování, zásadně proti nařízení ve stylu tehdy a tehdy to a to a v té a té vakcíně. Vždy budu.

I kdyby očkování nebylo povinné, tak si svoje dítě většinou pro mě důležitých vakcín naočkuju. Stejně tak, jako já jsem nepovinně naočkovaná žloutenkou A a klíšťovou encefalitidou.

Dítě jsem naočkovala vším povinným + má nepovinnou hepatititdu A a pneumokoky. Ale očkování jsem různě rozkládala a odkládala. Vybírala si vakcíny - všechny jsem si platila sama.

Politik, který dá do povinného očkovacího kalendáře žloutenku B pro 3 měsíční dítě, to je u mě kretén. Například. Ať je to nepovinné a třeba plně hrazené zdravotní pojišťovnou a pokud je některá matka natolik úzkostlivá, že to nechá nabodat do 3 měsíčního miminka, prosím.

Já očkovala např. dítě hepatitidou B poprvé tuším v 5 letech. Naproti tomu třeba tetanus jsem v tom roku věku viděla jako důvodný. atd. Nevím, proč by mi měl nějaký zákonodárce určovat, kdy MUSÍM své dítě čím naočkovat.

Nejsem žádný nevzdělaný tydýt, naopak, měla jsem vše důkladně nestudované, sami výrobci vakcín uznávají různé očkovací harmonogramy, ve spoustě států kolem je očkování dobrovolné... Výskyt řady těch nemocí je marginální.

Věřím, že i s dobrovolným (pojišŤovnou hrazeným) očkováním by drtivá většina rodičů dala své děti dříve nebo později očkovat. Ti, kteří nedají dítě naočkovat, si těžko pak budou kdekoli stěžovat, když to dítě onemocní. Čili zbývá jen skupina těch, kteří fňukají, že ačkoli dítě naočkovali, tak onemocnělo, protože z nějakého důvodu zrovna u něj vakcína nezabrala - no, já to sice lidsky chápu, že je to nepříjemné, ale jednak to riziko je maličké a beru to tak, že život není bez rizika. I s tímto rizikem si víc vážím svobody a jsem pro dobrovolnost.