Takže asi mají i klíče? Pokud je ta situace už neúnosná, vyměnila bych zámek.
Jestli to ještě není tak hrozné, šla bych při tom rozhovoru metodou zaseklého gramofonu - nezlob se, přijď prosím v sobotu, budeme rádi. V neděli nemůžeme. Dokola odpovídat na každou výčitku S tatínkem se domluvit nelze?
Pokud by přesto přijeli v neděli, záměrně bych se jim nevěnovala, však doma je vždycky co dělat.
Manžela bych do toho zatahovala co nejméně.

Fakt jsem to zažila, a je to děsný, děsný, děsný.
Manžela naprosto chápu, u nás to bylo opačně, já byla ta, co nutně potřebovala den klidu, nikam nemuset, být jen s dětma a manželem, a moje matka to absolutně nerespektovala. Pro své duševní zdraví jsem s ní musela omezit kontakty, nešlo jen o návštěvy nevhod (jiné prakticky nebyly, přijížděla zásadně jindy, než jsme se domluvily), třeba při hlídání dítěte nám přestavovala nábytek bez našeho vědomí a pod.