Tomu rozumim. Ja mam praci celkem narocnou, ale planovani dovolene mne naopak bavi a oddechnu si u toho. Je to vlastne takova priprava, koukame na fotky na google, rikame si, kde je krasne a co bychom chteli videt, projedeme par blogu. Nez se nekam placnout do rezortu, to radsi nikam nepojedu, proste by me to nebavilo. Maximalne kdybych tam jela treba na kurz jogy. Ale respektuju, ze to nekdo ma jinak. A stejne tak si nemyslim, ze to, ze si planuju cestu pres asijske zeme, ze me dela menecennou osobu, ktera nedokaze zit bez planovani.