U nas planovani dovolene probiha asi takto: Vytipovani datumu, kdy se muzu uvolnit z prace. Diskuze nad tim, kam vubec je. Moznosti je nekonecne mnoho a k nejakemu rozumnemu rozhodnuti se musime sladit, co kdo chce videt (a to jsme jenom 3) a pak si vybereme zemi. Po predbeznem pruzkumu uz vime, co jsou hlavni mista, ktera chceme videt, nebo veci, co bychom chteli delat. Sestavime navrh itinerare a zacneme hledat dopravu, a to vcetne letenek, aby to na sebe pasovalo. Aby se nestalo, ze prijedu nekam v 6 a zjistim, ze kemp zavira v 5. Nebo ze projizdka na velryby je jen rano. Letenky ladime hodne podle cen, coz by v pripade, kdy by nam cena byla jedno, bylo o dost jednoduzsi. Stejne tak s hledanim hotelu, protoze nehledam jen podle ceny, ale i podle hodnoceni, ale minimalne jedno kriterium bych mohla odstranit. No az se itinerar dostane do finalni podoby, zacnu bookovat. Nejdriv letenky a pak hotely, pripadne objednavky vyletu, ktere nemuzeme udelat bez pruvodce. Cele je to proces na nekolik vikendu. Ale jak rikam, bavi nas to a mam vyzkousene, ze dobra priprava je u nas zakladem, ze si dovolenou uzijeme. Nesnasim, kdyz dorazim na misto a zacnu se hrabat v Lonely planet, abych zjistila, kam se vlastne pujdeme podivat a chlap se synem se mezitim nudi v hotelu na pokoji, nebot je k rozhodovani potrebuju. Verim, ze tato anabaze musi pro lidi, co neplanuji, znit jako nocni mura, ale u me je to cele predpriprava na dovolenou, kdy se o zemi leccos dozvime, zabrouzdame i do historie, kulturnich zvyklosti, abychom vedeli neco o mistech, kam se podivame. A dalsi mesic dva po navratu z toho zijeme, prohlizime fotky, vypravime znamym, vzpominame. Nejvic nas bavi dovolena, kde neni moc lidi, ale pritom je co videt, takova mista jsou vzacnejsi a vzacnejsi a o to vic musi clovek hledat a planovat. Treba vhodnou dobu k navstiveni. Nic mi neznechuti vylet vic, nez 3 autobusy Cinanu a hora odpadku, co se za nimi tahne (nic osobniho, ale pripominaji mi Cechy po revoluci, taky jsme se neumeli chovat).