Téměř nikdy nejdu do postele natolik včas, abych nemohla usnout, resp., pokud mám pocit, že se mi ještě nechce spát, tak si v posteli čtu.
Problém s dlouhým usínáním jsem měla hlavně jako dítě, byla jsem nejstarší ze 3 sourozenců a do konce základky naši chtěli, abychom všichni byli potichu v postelích a měli zhasnuto v osm večer! Řešila jsem to svými vlastními "snovými" světy, cca jak popisuje Angrešt. V případě, že jsem kdy nemohla usnout v nějakých výrazně stresových situacích, skončilo to obvykle opuštěním postele a nějakou "fyzickou prací", nejspíš úklidem až do "padání únavou".