No, někdy trochu kecám, když mám pocit, že by to mohlo k něčemu být. Např. z pozice "moudré tetičky" otravuju občas synovce s dotazy, jestli už dělá něco pro to, aby udělal na VŠ zkoušku z matiky (a poskytuju mu v tomto smyslu nevyžádané rady a poučení), alespoň tu z 1. semestru (je ve 3.) a tak ...
U rodičů se držím, i když v případě taťky někdy jen tak tak. A samozřejmě "kecám do života" svým dětem, myslím, že zatím je to dokonce moje povinnost
Jinak mám kamarádky, se kterými se běžně bavíme o různých "strastech" a běžných "potížích" a přitom si zároveň vzájemně sdělujeme názory na různé možnosti řešení, bez jakéhokoliv tlaku ...