Vnuk (4 roky) o sobě mluví hodně v ženském rodě - přišla jsem, viděla jsem, běžela jsem. Ale na druhou stranu stopro ví, že je kluk. Kdyby ho potkali gendroví šílenci, tak by nepochopili, že on kolem sebe slyší většinou ženy, takže správné tvary slov nemá naposlouchané. Co by řekli třeba spojení "to je moje kamarád"? Prostě je to malé dítě a českou gramatiku ještě nemá zažitou, toť vše. Situaci navíc komplikuje fakt, že je trilingvní, takže poslouchá (a rozumí) řeči ve třech jazycích.