Bylo mi řečeno něco podobného. Že jsem v našem manželství chlap (pominu, zda je to pravda). Jenže... já jsem prostě já, nějak mne vychovali, mám nějaký vlastnosti. A ve svém manželství jsem moc spokojená, troufám si říct, že muž to má stejně. Tak ať jsem chlap. Našla jsem si muže, se kterým jsem kompatibilní, ať už jsem cokoli. Když nám to tak vyhovuje a jsem v souladu se svojí náturou, nebudu se stavět na hlavu, abych se v očích někoho cizího rvala do nějaké škatulky.