Dítě mi tu vypráví, jak ve škole řešili šikanu.

Několik vybraných dětí mělo předstoupit před třídu a spolužáci jim měli říkat, co si o nich myslí. Aby si prý dovedli představit, jak se cítí šikanovaný. Vybráni byli 3 kluci, kteří se skutečně podíleli na drsné a dlouhodobé šikaně spolužáka. No a pak byla vybrána taky introvertní, hodná, ohleduplná a velmi slušně vychovaná holčička, která navíc šikanu ve třídě velmi těžce nesla a prostřednictvím maminky byla na straně těch, kteří ji ohlásili.
Většina dětí sice o holčičce říkala hezké věci, ale asi dva komentáře byly ošklivé. Holčička se doma zhroutila.
Nemyslím, že se zhroutila kvůli těm ohavným komentářům, ale spíš kvůli celé té situaci - na pranýři, navíc společně s těmi, kteří systematicky a dlouhodobě ubližovali.
Co to je proboha za nápad? Výsledek je, že další šikanující, kteří nebyli vybráni, si mnou ruce, že jim šikana hezky prošla a hodné děti ve třídě se strašně bojí, že je může čekat něco podobného.