Přece právě tím, že ten správný výraz napíšu, si ho fixuju daleko líp, ne?

Akorát při ověřování znalostí tenhle efekt není. Naopak díky doplňování jen daného jevu je jistota, že se ověřuje znalost jen toho jevu a známka je pak známkou za tuto znalost.

Diktát je formou spíše pro procvičování (neznámkovaný) a zjišťování komplexních znalostí a vynucované zaměření na něco je mi proti srsti, protože hodnocení zdaleka nemusí vypovídat o znalostech toho, na co je diktát zaměřený (když se píše diktát na ě/je a dítě má všechna ě/je správně, ale udělá dvě chyby v i/y, tak má v ŽK známku z diktátu na ě/je za 2 (za 3), přitom ě/je umí výborně. Naopak doplňovačka dává v tomto směru odpověď jasnou.

A ještě jedna věc, ona doplňovačka se zdá jednodušší, ale pro mnohé děti je náročnější než diktát. Je totiž mnohem náročnější na udržení pozornosti a pokud si děti musí číst text samy, tak úspěšnost často závisí i na schopnosti čtení a domýšlení neúplných slov (bez ohledu na to, že vědí, že tam je i/y nebo n/nn, takže se to čte vlastně stejně).