Poslouchala jsem doktorku Cajthamlovovu, že si hubnoucí nemá nic zakazovat, nemá si říkat, že si nesmí už nikdy dát dortík protože na něj začne mít chuť. Ale myslet pozitivně, že se těší, až si dá k svačině nějaký dobrý ovoce a zajde do fitka.

To jsem přesně já, kdybych si zakázala plesnivej chleba (nadsázky, aby mě zase někdo nechtěl poučit, že plesnivej chleba se nejí), že už nikdy, tak na něj začnu mít neodolatelno chuť. Ale říkám si, že se rozmazluju, když si denně uvařím a kupuju si drahý ovoce a nemusím se cpát nezdravejma dortama, taky jako pohyb mám tanec, což jsem dělala i jako mladá a hubená s radostí, a ne ježdění na kole nebo jinej pro mě opruz, kdy bych se těšila, až to skončí a měla výmluvy, proč nejít.