Vrátila jsem se od jedné známé, je to neexibující, hodná, umírněně věřící osoba.
A úplně mě rozsekalo, s čím se mi svěřila.

Před lety prodělala anafylaktický šok, kdy jí šlo o život, kde proběhl ten populární tunel s mrtvými předky, kteří ji dlaněmi posouvali zpátky (přý to byl celkově nepříjemný zážitek plný strachu)
No a od té doby mívá zhruba 2x do roka "návštěvy" ze záhrobí. Minulý týden například za jízdy spatřila ve zpětném zrcátku na zadním sedadle svého učitele autoškoly (20 let mrtvého), který jí řekl: "jedeš dobře, Maruško"

Znovu zdůrazňuji, že ona není v žádném ohledu emočně nestálá, je spokojená se svým životem, nemá potřebu ani důvod na sebe strhávat pozornost tímto způsobem. Řekla mi to v soukromí, hodnotila to jako běžný zážitek, který není nijak nepříjemný. Takových storek má přehršel, většinou jde o předky, ale i o neznámé lidi.
Je mi z toho nějak divně, osciluji mezi tím, že "tak prima" a mezi tím ji poslat na psychiatrii. Co vy myslíte?