Já jí docela závidím. Jsem ráda, když za mnou "mí mrtví" přijdou na návštěvu. Ale bohužel chodí málokdy, jen v noci ve snu a stýská se mi po nich. Vím, že jsou mrtví a jsem ráda, že mi věnují trošku svého času, když normálně už si s nimi nepromluvím.
Vždy si říkám, že by byl fajn den, alespoň jeden v roce, takové reálné Dušičky, že by přišli na kafe a mohli jsme si říct věci, které jsme si nestihli říct nebo objasnit. Tak je fajn, že tvá známá ty dny má.
A když jí to nijak neobtěžuje a nestraší, mrtví se chovají hezky a slušně, tak asi není třeba to řešit. Ani s psychiatrem, ani s exorcistou.