No ale nezlob se na mě, brát to tak, že když dítě brečí nebo je protivný, tak je hlavně nutný mu nepovolit a nedejbože něco neudělat po jeho, natožpak dát si tu práci a pokusit se přijít na to, co s ním je, a brát to jen z hlediska SVÝHO (že je to PRO MĚ opruz a že MĚ to dítě otravuje) a úplně se vykašlat na JEHO hledisko (protože pokud to dělá, tak má někde asi problém, kterej já třeba nevidím, ale to nemusí znamenat že neexistuje, a nebylo by od věci mu s ním pomoct, dokonce kdo jinej by to měl už udělat než ti "jeho" dospěláci).

Že když já nevidím důvod, tak to dítě žádnej mít nemůže, a snaha přijít tomu na kloub znamená "skákat kolem něho", rozmazlovat ho a ve všem mu vyhovět - to opravdu zní dost emočně ploše.