1. Dýlka kojení je především společenská konvence. Už to, že se podle různejch konvencí může pohybovat od extrému k extrému – od nuly (žádný kojení) do adolescence ukazuje, že stanovit nějakou objektivně platnou vhodnou dobu kojení je potíž. Spíš to bude konvence daná převažujícíma zvyklostma. U nás bych si tipnul, že ta převažující zvyklost bude kolem jednoho roku, max. rok a půl, z toho pohledu jsou tři roky samozřejmě hodně za čarou. Ovšem u přírodních národů (lovců-sběračů), dnešních i minulejch, to bejvá ve věku 3–5 let, u primitivních zemědělců dřív, kolem 2 let, páč můžou děcka celoročně krmit obilnejma kašema.

2. Odstavení je většinou rozhodnutí matky. Ne vždycky, jsou děti, co se odstavěj samy, ale stačí se podívat na kočky nebo kozy a je jasný, že odstav většinou provází určitej konflikt, mládě se dožaduje mlíka, který už mu máma nedá. Kdy to rozhodnutí přijde, závisí u koz nejspíš na fyzickým vývoji kůzlat a na vnějších podmínkách, jako je dostatek a kvalita potravy, a dost možná i na vlastním pohodlí. U lidí je to složitější, protože uvažujem složitěji. Především jsme schopný domejšlet následky svejch činů. To neznamená, že je skutečně domyslíme! Většinou si to jen myslíme. A specielně u kojení tvrdím, že se prostě nejčastěji řídíme převažující konvencí a co konvenci odporuje, k tomu přimyslíme následký takový, který tu konvenci podpořej. Tj. řekněme u většinovýho názoru, že stačí do roka, následky typu rozmazlení, u menšinovýho, že ideálně do 3 let, následky typu citový plochosti.

3. Kojení je spojený s příjemným pocitem, se vzájemností, kterou flaška nahradí jen napůl, ale krom toho nám prostě mlíko taky chutná. Což dá rozum. Mlíko chutná spoustě dospělých savců (prakticky všem druhům, u kterejch je s tím nějaká zkušenost), ač ho nedokážou moc trávit (nebo vůbec). Dítě se tudíž přirozeně dožaduje dobroty, po který tak přirozeně stejně tak pasou často i rodiče, akorát v jiným balení, případně formě (třebas bio nízkotučnej jogurt). A z jinýho cecíku. Nemyslím, že by ho fakt, že ji dostane z toho mámina, ve skutečnosti ovlivnilo víc, než to, že občas dostane lízátko.