Monty,

to zní zatraceně radikálně a to se mi nelíbí.

Samozřejmě matka má v rozhodování, zda kojit, hlavní slovo, kojenec toho mnoho nezmůže.

A koneckonců se lze rozhodnout, i že nebude kojit vůbec, někdy toto "rozhodnutí" udělá i příroda za tu matku, a to dítě jistě taky neumře.

A samozřejmě do toho vstupují i další faktory, protože ten kojenec taky není na světě sám a někdy rozhodujou i potřeby té rodiny (napadá mě třeba situace, kdy matka má další děti a to kojení ji vyčerpává natolik, že se po bytě potácí jak zombie).

Ale nelíbí se mi obecně to "každé dítě to zvládne, hlady neumře a ani mu to nezpůsobí doživotní trauma.", stejně jako Tobě se nelíbily argumenty, proč ho to celoživotně poškodí.

Mně tam u Tebe chybí to zohlednění toho dítěte a vadí mi zdůrazňování toho, že když to zohledníš, tak jsi vlastně v jeho vleku a vyhovíš mu ve všem a staneš se jeho otrokem. Myslím, že takto to převážná většina lidí opravdu nedělá (to s tím otrokem), přesto přiznávají i tomu kojenci jakýsi imaginární "poradní hlas", což Ty dle svých slov neděláš.