Luthienko, já si nepřipadám starší maminka, když jdu na aktiv, jsme tam plus mínus stejně staré, výjimku tcoří 2 kolem třicítky, které naopak vyčnívají. První dvě děti jsem měla hodně za mlada, takže moje poslední dítě se narodilo a mělo opravdu dospělé sourozence(17,20) Vzhledem k našemu osudu (tatínek nečekaně zemřel na vzácnou nervovou chorobu) se to ukázalo jako velké štěstí v neštěstí. Bratr jí regulerně otce supluje, sestra žije sice v cizině, ale má k ní vřelé pouto. A já jsem si jista, že kdyby "něco", tak není sama.

Vůbec si nedovedu představit, že bych ji neměla (taky byla šok a nečekaná radost), člověk zůstane mentálně i fyzicky v obraze.

Opravdu jsem za ni PB vděčná, není to tak, že už to dítě znám, tak ho tedy miluji, ale mám jazyk na vestě. Bavily mě všechny ty dětské dny, animáky v kině, zoologická 10x do roka, plavečák, parníky, rozhledny, kolo..Dělala bych to bez ní? Já myslím, že těžko. A lépe jsem si užila ty mezníky typu první zub, první krůček, první třída, první taneční vystoupení, bylo to prostě intenzivnější a ještě bude (první láska, první opilost,..

Pokud máte ten projekt vykalkulovaný, zvládnete to dobře. Moc Vám držím palce.