libiku, jako že až budu nemocná, bude mi to připadat důstojné, kdežto teď jako zdravá to tak nevnímám? Jako že s tou nemocí se mi změní to vnímání sebe sama? Ale to je přesně to, o čem píšu - už to nebudu já. Nechci křičet na své blízké jako odměnu za to, že se o mě starají jako o velké těžké tvrdohlavé mimino. Nechci se dožít okamžiku, kdy mi to přijde jako důstojný život.