No já už nemám tak malé děti, ale...Uklízím po příchodu domů z práce ( odcházíme s holkou jako předposlední). To, co je tu po ránu po mém muži, mi téměř nikdy radost neudělá.
Neustlaná postel (vstává až po mně), na stole nějaké pohozené triko, pánvička od vajec na sporáku, chaoticky poházené věci,...On má prostě problém se vstáváním, tak nechává zvonit budík třikrát čtyřikrát, pak se donutí vstát a potom hystericky pobíhá po bytě, mluvit se na něj nesmí téměř vůbec, všechno mu padá, dělá si snídani, do toho už telefonuje a tvrdí někomu na druhé straně, že už stojí u auta a vyjíždí, případně, že už je asi 10 km od něj.
Dětem taky musím furt připomínat, že máme myčku, koš na prádlo a tak.
Návštěvy naštěstí nechodí, když nejsem doma.