Za první republiky byly slečny učitelky, ale předpokládalo se, že se budou plně věnovat práci a nebudou mít děti. Prakticky to samé platilo o lékařkách. Po komunistickém převratu se nadržovalo dělníkům a rolníkům a pracující inteligenci bylo neustále omíláno, že vystudovala za dělnické peníze. S učiteli se udělala taková nepsaná dohoda, budete mít prázdniny a víc volna, než ostatní pracující, ale budete za to mít méně peněz. Muži pak většinou školství opustili, ale tento přístup docela vyhovoval matkám učitelkám, a tak nastala feminizace školství. Feminizaci lékařských oborů se soudruzi bránili tím, že u přijímacích zkoušek měl student mužského pohlaví automaticky body navíc jen za to, že je muž. I při této diskriminaci byly počty lékařek a lékařů prakticky vyrovnané a také měli při stejné atestaci i stejné platy. Jenže časem ty platy šly dost dolů, diskriminace při přijímačkách skončila, tak se chlapci na medicínu nehrnou, protože mají proti ženám víc možností na výběr. Je řada povolání, které mohou vykonávat jen muži, díky svým fyzickým předpokladům. Zato všechna povolání, která vykonávají ženy, klidně mohou dělat i muži.